Ablakela
Ablákela je náš odchovanec, a tudíž má výsadní postavení domácího mazánka už proto, že je druhým synkem naší milované Adély a svého času slavného Čanteši Johany Moutelíkové.
V Abínkovi se snoubí krása matinky i rozvernost tatínka, takže se vyvedl nejen barevně, ale i povahově a lze směle říci, že kdo seděl na Abínkovi, aniž by se ho Abínek pokoušel sejmout, může si konečně říkat "jezdec", neboť již není pouhým pasažérem, se kterým lze kdykoliv smýknout o zem.
Takový jezdec umí držet korektní sed a má postřeh, když si chce Abínek se svým nákladem zalaškovat sérií hrbíků. Nemá smysl se s ním prát, ale musí se mu dát najevo, kdo je tu pánem a kdo bude poslouchat a pak už jen na tom trvat než se s Abínkem ujednotí na tomto názoru. Abínek je pak ochotný precizně šlapat na jízdárně (má velmi pěknou vysokou akci), skákat, jezdit na vyjížďky i závodit (vyhrál KP v endurancích).
Přečtete-li si charakteristiku našeho nejvyššího koně Gala a srovnáte s Abínkem, pak není třeba dál vysvětlovat, že David předčí Goliáše bystrým úsudkem i charakterem, nebo-li každý koník u nás má své kouzlo a využitelnost = Gal je pro každého a Abínek pouze pro elitu, kterou pak uznává a poslouchá i jen na ohlávce. Dělí se tak s Lucasem o první místo koníka veselého a hravého s rozvernou náladou a mistrovskými úniky u jezdců, na které si to mohou dovolit. Vybrané jedince pak poslouchají na slovo a předvádějí i cirkusové kousky nebo prvky z přirozeného ježdění podle Parelliho.
Jest to tedy koník v naší stáji nejmenší vzrůstem, ale největší duchem = vůbec neplatí, že nám jezdci vyrostli z poníků na velké koně, ale že z velkých koní dorostli do poníků.