Alexander
Alexander, řečený Lexa, rozhodně není veliký, ale koník střední velikosti nejspíš plemene fjordhucul barvy myšák, který je hodnocen jako nejovladatelnější hned za Galem.
Nechá se dobře zvládat i méně zkušenými jezdci hlavně na jízdárně, ale venku má potíže se zvuky, které mu připomínají krušné chvilky z doby záplav v Zálezlicích, kde byl údajně vyproštěn ze zdemolované stodoly motorovou pilou. Zvuk řvoucího stroje ho dostává do stressu, který zvládá již jen vyrovnanější jezdec, který je ho schopný uklidnit a vrátit ke stádu, odkud bezhlavě vystartuje s vidinou záchrany co nejdále od nepříjemných vibrací.
Rovněž pubertální dívky ho moc nenadchly, neboť od jedné, která zkoušela co všechno vydrží, jsme ho koupili, a tak dlouho žil v domnění, že bičík či větev v ruce jezdce znamená výprask a ne jen usměrnění rychlosti a směru pohybu. Trvalo to tedy nejdéle než se Lexík smířil s osudem koně učitele mírně pokročilých jezdců, které při slušném zacházení odmění svou nezákeřnou povahou bez myšek a hrbů i pro ty, kdož nesedí až tak pevně na jeho hřbetě. Dobře a rád skáče s velmi slušnou rezervou a při trénincích se drží ostatních koní, zvláště pak své milované Silvinky. Venku zvládá i celkem složitý terén a baví ho spíše vyjížďky než práce na jízdárně. Důkazem je synek majitelky statku, který ve 4 letech na něm skákal 60 cm a to jak na madlech, tak na sedle.
Lexík už je také starý pán, který se nerad učí novým kouskům, ale nakonec vždycky poslechne a je důležitou posilou našeho vozového parku pro rekreační jezdce.
Děkujeme !